Kameny jsou bezpečné
Existují desítky tisíc druhů kamenů a až na úplné výjimky se nemusíme styku s nimi obávat. I přes to si myslím, že je potřeba publikovat takovýto souhrnný článek, který nastíní způsob, jak s některými minerály zacházet v případě, že si je pořídíte do sbírky. Naprostá většina minerálů na seznamu potenciálně nebezpečných není známá a zpravidla vyžaduje nemalé úsilí získat takovýto kámen do své sbírky, je však i několik málo druhů, které se mi podařilo dohledat i v prodejnách zde v Česku, proto jsem seznam rozdělil na minerály dostupné a nedostupné. Mějte rovněž na paměti, že tento článek se zabývá pouze běžnou manipulací s kameny. V případě, že bychom kameny dávaly do vody a tuto vodu následně pili, na seznam by přibilo několik dalších běžně neškodných kamenů.
Běžně dostupné minerály
Cinabarit (neboli rumělka):
Cinabarit je při běžném zacházení s kamenem zpravidla neškodný. Kvůli obsahu rtuti je ale dobré dbát vyšší opatrnosti. Po manipulaci s ním je vždy bezpečnější si umýt ruce. Snažte se vyhnout vdechování prachu a buďte opatrní při lámání. Nezahřívejte jej v nevětraném prostředí, raději jej umisťujte dále od topení či krbu, při vyšších teplotách totiž může uvolnit toxické výpary. Sulfid rtuťnatý je však relativně nerozpustný a toxicita čistého materiálu je nízká. Zcela bezpečná manipulace je například s krystaly rumělky na kalcitu či dolomitu z Číny, které zároveň na trhu dominují.
Galenit:
Galenit je zběžně dostupných kamenů na trhu jediný se znatelným rizikem, neboť obsahuje olovo, a proto po manipulaci si vždy umyjte ruce. Při lámání se vyvarujte vdechování prachu. Neolizujte ani nepožívejte.
Chalkantit (či syntetická podoba – Modrá skalice):
Chalkantit je dráždivý při dlouhodobém styku s kůží a při kontaktu s očima, může být nebezpečný při požití či vdechování prachu rozdrceného kamene.
Křemen a jeho odrůdy (ametyst, citrín, křišťál, prasem, růženín, záhněda):
Křemen je zcela neškodný, ovšem pokud se nám jej podaří rozbít, tak je potřeba s ním nakládat jako se sklem. Oproti sklu se nerozbije na tolik kousků, ale řeže stejně. Rozbité krystaly mohou mít hrany ostré jako břitva, které mohou snadno proříznout kůži. Křemeny rovněž nebruste nasucho, protože dlouhodobé vystavení jemně mletému prášku může vést k silikóze.
Obsidián:
Obsidián je přírodní sklo a může mít hrany ostré jako břitva, které mohou snadno proříznout kůži. Je třeba s ním zacházet opatrně, já sám se o surový obsidián několikrát pořezal. Nebruste nasucho, protože dlouhodobé vystavení jemně mletému prášku může vést k silikóze.
Pyrit:
Pyrit je zcela neškodný. Výjimečně některé jemnozrnné pyrity mohou být metastabilní a mohou se změnit na melanterit, který obsahuje kyselinu sírovou. Rizikové jsou starší zašlé kousky (jejich povrch nemá zlatou barvu, ale je spíše hnědozlatou – vypadají jako zrezlé). Po manipulaci se zašlým pyritem si vždy umyjte ruce. Při broušení nebo lámání zašlého pyritu se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte, pro vlastní klid raději ani čistě zlatý pyrit.
Zirkon:
Obecně vzato jsou zirkony bezpečné. Naprostá většina zirkonů na trhu jsou syntetické, kde nebezpečí nehrozí. U přírodních kamenů je velmi malá šance, neboť v případě, že se zirkon nachází společně s ložisky uranu či thoria, tak je radioaktivní. To se zpravidla týká těch, kteří si kámen našli sami (radioaktivní zirkony můžeme najít u nás například v oblasti Stráže pod Ralskem v severních Čechách). Zirkony, které si můžeme pořídit v obchodě, radioaktivní téměř jistě nebudou a v případě kamene zasazeného do drahého kovu je to zcela vyloučené, neboť je testován na puncovním úřadě.
Nedostupné minerály
Antimonit:
S antimonitem se v česku výjimečně můžeme setkat na mineralogických výstavách či burzách. Jeho riziko spočívá v tom, že obsahuje antimon, což je prvek, který je po požití pro tělo značně toxický. Opakované požití je spojeno s destrukcí zrakového nervu, uveitidou a krvácením sítnice. Sloučeniny obsahující antimon mohou také vést k funkčním změnám srdce. Z tohoto důvodu je dobré vyvarovat se olizování kamene a po manipulaci s ním si vždy umýt ruce. Je tedy lepší jej pouze vystavit a dále s ním moc nemanipulovat.
Arsenopyrit:
Oproti pyritu obsahuje navíc arsen, a proto po manipulaci s ním si vždy umyjte ruce. Při broušení nebo lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte.
Azbest a jeho formy (aktinolit, amosit, antofylit, grunerit, chryzolit, krocidolit, richterit, tremolit, winchit):
Tento minerál je známý jako dýchatelný karcinogen. Bylo zjištěno, že vystavení prašnému vzduchu s jeho vysokým obsahem nebo dlouhodobé vystavení nízkému množství polétavého prachu obsahujícího jemná vlákna minerálu způsobuje vysoké riziko závažných plicních onemocnění včetně mezoteliomu a rakoviny plic. Při práci se vzorky, které obsahují vláknité formy tohoto minerálu, je třeba dbát opatrnosti, aby se zabránilo tvorbě nebo vdechování prachu. Nevláknité formy, jako je tomu u mnoha amfibolitů, jsou bezpečnější, ale i přes to mohou při rozdrcení produkovat potenciálně karcinogenní dýchatelná vlákna. Při práci v oblastech, kde je prach pravděpodobně bohatý na tento minerál, by se měly používat vhodné protiprachové masky. Skladování a opatrné zacházení se vzorky představuje malé nebo žádné riziko, i tak je ale doporučeno ponechávat je ve vzduchotěsných obalech. Mnoho kamenů vzniká morfózou či pseudomorfózou z azbestu (například tygří, býčí, sokolí a kočičí oko, šiva kámen a serpentinit), kde nebezpečí nehrozí žádné, neboť byl azbest nahrazen jiným minerálem.
Erionit:
Erionit je karcinogenní při vdechování prachu díky své vláknité struktuře. Populace turecké Kappadokie, která žije v domech postavených z tufu s erionitem, trpí ve zvýšené míře mezoteliomem. Omezte tedy počet mineralogických ukázek, které máte doma na minimum a udržujte je ideálně ve vzduchotěsném obalu.
Hutchinsonit:
Obsahuje thalium, olovo a arsen, tři toxické prvky. Po manipulaci si vždy umyjte ruce. Při broušení nebo lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte.
Koloradoit:
Obsahuje rtuť, proto není dobré se jej příliš dotýkat. Po manipulaci s ním si vždy umyjte ruce. Při broušení nebo lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte. Udržujte tento minerál mimo povrchy, které se používají pro potraviny. Minerál nezahřívejte nad pokojovou teplotu.
Melanterit:
Melanterit obsahuje kyselinu sírovou, proto zabraňte kontaktu s pokožkou, zejména mokrou či vlhkou pokožkou, při manipulaci s ním používejte rukavice a poté si umyjte ruce. Při broušení nebo lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte.
Orpiment (též známý jako Auripigment):
Obsahuje arsen, proto po manipulaci s ním si vždy umyjte ruce. Při broušení nebo lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy neolizujte ani nepožívejte.
Pektrolit:
Pektrolit není příliš známý, ale ani není příliš rizikový. V případě surového pektrolitu s jehličkami jsou tyto jehlice ostré a tuhé a snadno pronikají kůží. Jakmile jsou zapuštěny, jsou neviditelné, křehké a obtížně odstranitelné, často velmi bolestivé. Zacházejte vždy opatrně. Po manipulaci si nemněte ruce. Před manipulací s čímkoli jiným, zejména s jídlem, si opláchněte ruce silným proudem vody.
Vanadinit:
S vanadinitem se občas můžeme setkat na mineralogických burzách, neboť se dá najít i u nás, popřípadě se někdy dováží z Maroka. Obsahuje však olovo, a proto po manipulaci si vždy umyjte ruce. Při lámání se vyvarujte vdechování prachu. Neolizujte ani nepožívejte.
Radioaktivní kameny
Přirozeně radioaktivní minerály nejsou příliš radioaktivní. Je to proto, že jsou tvořeny z přirozeně se vyskytujících radioaktivních izotopů, které mají extrémně dlouhou životnost. Aby se vytvořil minerál a přetrval do dnešní doby, tak poločas rozpadu prvku musí být srovnatelný nebo delší než stáří Země samotné. Zároveň je ale radioaktivita izotopu závislá na jeho poločasu rozpadu. Jednoduše řečeno, silně radioaktivní prvky se rozpadnou dříve, než se stačí vytvořit minerál. Například plutonium-244 (nejstabilnější izotop plutonia), má poločas rozpadu 82 milionů let, ovšem naprostá většina minerálů je mnohonásobně starší. Existují tak pouze čtyři radioaktivní prvky, které potenciálně mohou vytvořit radioaktivní minerál, a to uran-239, uran-235, thorium-232 a draslík-40. Jenže draslík-40 tvoří zhruba 0,012 % přírodního draslíku a jeho obsah nikdy v minerálu není dostatečný, aby se dal považovat za radioaktivní. Radioaktivní minerály tedy budou obsahovat pouze uran či thorium.
I přes relativně nízkou radioaktivitu, je s nimi potřeba zacházet značně obezřetně. Vyhněte se dlouhodobé expozici v blízkosti těla. Skladujte je mimo obydlené oblasti. Po manipulaci si vždy umyjte ruce. Při lámání se vyvarujte vdechování prachu. Nikdy je neolizujte, nepožívejte a neopracovávejte.
Andersonit – obsahuje uran
Ankoleit – obsahuje uran
Autunit – obsahuje uran
Betafit – obsahuje uran
Boltwoodit – obsahuje uran
Brannerit – obsahuje uran
Cliffordit – obsahuje uran a tellur (pro lidi je toxický)
Coconinoit – obsahuje uran
Fosforanylit – obsahuje uran
Karnotit – obsahuje uran
Moctezumit – obsahuje uran, olovo a tellur (pro lidi je toxický)
Monazit – obsahuje malé množství thoria a někdy i uranu
Schmitterit – obsahuje uran a tellur (pro lidi je toxický)
Sklodowskit – obsahuje uran
Thorianit – obsahuje thorium
Thorit – obsahuje thorium, někdy je Th nahrazeno uranem
Thorogummit – obsahuje thorium
Torbernit – obsahuje uran
Tyuyamunit – obsahuje uran
Uraninit – obsahuje uran
Uranocircit – obsahuje uran
Uranofan – obsahuje uran
Uranopilit – obsahuje uran
Walpurgit – obsahuje uran
Zeunerit – obsahuje uran a arsen
Zippeit – obsahuje uran