Jahodový Křišťál - Sekaný Náramek

Vnitřní obvod náramku je cca 17,5 cm. (Může se mírně lišit kus od kusu.)

Foto je ilustrační

Náramek z jahodového křišťálu navlečený na pružné gumičce.

Křišťál je čirá odrůda křemene. Vzniká pod intenzivním tlakem a vysokými teplotami hluboko v zemské kůře nebo v jádrech pegmatitů. Jak magma stoupá, zachycuje různé minerály. Křemík se mísí s kyslíkem a začíná tvořit krystal křemene. Při chladnutí magmatu krystal křemene pokračuje v růstu, protože se spojuje více křemíku a kyslíku. Čistota křišťálu závisí na okolní teplotě, tlaku, rychlosti růstu krystalů a inkluzích v kameni. 

Křišťál má asi nejbohatší historii ze všech minerálů. Již v neolitu lidé používali ostré úlomky křišťálu jako hroty šípů a kopí. Plinius starší, který popsal křišťál ve své encyklopedii o přírodě, jej považoval za zkamenělý led. Tento názor převládal až do 17. století a dal název křišťálu z řeckého výrazu krustallos, což znamená led. Zatímco ve východní Asii a předkolumbovské Americe byl nejceněnějším polodrahokamem pro řezbářství, v Evropě a na Středním východě byl spíše užíván ve špercích. Křišťály provázeli různé civilizace po celou známou historii a dokonce ještě ve čtyřicátých letech dvacátého století byl přírodní křišťál užíván v elektrotechnickém průmyslu.

Název jahodový křišťál odkazuje na jeho charakteristický růžový až červený vzhled, který připomíná drobná semínka na povrchu jahody. Jeho typické zbarvení a struktura jsou způsobeny přítomností mikroskopických minerálních inkluzí. Nejčastěji jde o drobné částečky hematitu, které jsou během růstu krystalu uzavřeny uvnitř křemene. Právě tyto červené až červenohnědé inkluze vytvářejí jeho nezaměnitelný tečkovaný vzhled. U některých exemplářů se na zbarvení mohou podílet také jiné minerály, například slída obsahující hodně manganu. Každý kus tak může mít trochu jinou intenzitu barvy, množství inkluzí i jejich rozmístění. Právě tato přirozená rozmanitost dodává jahodovému křišťálu jeho osobitý charakter.