Turmalín v Křišťálu Náramek

V poznámce objednávky prosím uveďte obvod zápěstí. V případě neuvedení obvodu, pošleme střední velikost náramku (18cm). Zápěstí si jednoduše změříte ševcovským metrem, nebo pomocí provázku a pravítka.

Foto je ilustrační

Náramek z inkluze turmalínů do křišťálu navlečený na pružné, transparentní gumičce.
Velikost korálků: 6 / 8 mm

Turmalín je krystalická silikátová minerální skupina, která vzniká metamorfozním čí hypotermickým procesem. Většina turmalínů se tvoří ve vyvřelých a metamorfovaných horninách, ovšem turmalín vyšší kvality se tvoří v pegmatitech. Tento proces zahrnuje míšení vody a minerálů, které vyplňují trhliny v magmatu, když chladne, tvrdne v hornině. Krystaly turmalínu se tvoří, když horké vody a páry přenášejí prvky potřebné k vytvoření turmalínu do kapes, dutin a prasklin, které nabízejí otevřený prostor pro růst krystalů. Turmalínová skupina zahrnuje 45 různých druhů turmalínů, které si jsou vizuálně dosti podobné. Z tohoto důvodu se vžilo označování turmalínů podle barev. Nejčastěji se používá rubelit pro růžový či červený turmalín, verdelit pro zelený, indigot pro modrý, meloun pro zelenočervený, skoryl pro černý, dravit pro žlutý či hnědý, elbait pro mnohobarevný. První čtyři názvy jsou obchodního charakteru, skoryl je černý turmalín, ovšem černých turmalínů, dravit je hnědý, černý, žlutý a zelený, elbait má skutečně mnoho barev, ovšem někdy může být i rubelitem či  melounem.

Křišťál je čirá odrůda křemene. Vzniká pod intenzivním tlakem a vysokými teplotami hluboko v zemské kůře nebo v jádrech pegmatitů. Jak magma stoupá, zachycuje různé minerály. Křemík se mísí s kyslíkem a začíná tvořit krystal křemene. Při chladnutí magmatu krystal křemene pokračuje v růstu, protože se spojuje více křemíku a kyslíku. Čistota křišťálu závisí na okolní teplotě, tlaku, rychlosti růstu krystalů a inkluzích v kameni. 

Křišťál má asi nejbohatší historii ze všech minerálů. Již v neolitu lidé používali ostré úlomky křišťálu jako hroty šípů a kopí. Plinius starší, který popsal křišťál ve své encyklopedii o přírodě, jej považoval za zkamenělý led. Tento názor převládal až do 17. století a dal název křišťálu z řeckého výrazu krustallos, což znamená led. Zatímco ve východní Asii a předkolumbovské Americe byl nejceněnějším polodrahokamem pro řezbářství, v Evropě a na Středním východě byl spíše užíván ve špercích. Křišťály provázeli různé civilizace po celou známou historii a dokonce ještě ve čtyřicátých letech dvacátého století byl přírodní křišťál užíván v elektrotechnickém průmyslu.